Historie
Jen v letech 1973 až 1975 bylo v Evropě zaznamenáno 3 806 střetů ptáka s dopravními letadly. Dvě letadla při nich havarovala a bylo zničeno 141 motorů. O deset roků později pařížské letiště Charlese de Gaulla zaznamenalo 355 srážek s letadly. Pamětníci si jistě vzpomenou i na případ havárie sovětského nadzvukového letounu MIG-29, k níž došlo v osmdesátých letech na aerosalónu v Le Burget před zraky tisíců diváků. Střet letadla s ptákem, tentokrát se šťastným koncem, potkal předposlední červnový den roku 2000 i letoun španělských aerolinií Boeing – 767 letící do Irska s 240 dětmi na palubě. Pilotům se podařilo nouzově přistát na letišti v Palma de Malorca na Baleárách. Zpráva, která následně obletěla svět, vyvolala řadu diskusí. Lidé se s podivem pozastavovali nad tím, jak pták, v tomto případě racek, může zastavit takovýto mohutný stroj či dokonce způsobit jeho havárii. Problémy střetů ptáka s letouny se ovšem nevyhýbají ani moderním vojenským letadlům. Od roku 1993 do roku1999 došlo u vojenského letectva k 169 střetům s ptactvem.
Jako dělová koule
Na navigačním letu při plnění bojového použití jsem ve dvousetmetrové výšce v rychlosti kolem 800 kilometrů za hodinu zaregistroval tělo ptáka. Reagovat jsem nestačil, to je v podobných případech vyloučeno. Bezprostředně na to jsem ucítil náraz do pravého křídla. Hodnoty motoru na přístrojích byly normální, let jsem ale musel přerušit a přistát„ vzpomíná na jedno takové nečekané setkání s ptákem bývalý vojenský nadzvukový pilot. Dodal že díra v křídle letounu byla velká asi padesát centimetrů a sahala až k ocelovému nosníku. Podle zbytků peří usuzovali na káně. Hlubší kontrola ukázala porušení celé elektrické instalace a palivové instalace nádrží.
Neumíte si představit, co způsobí tělo ptáka o hmotnosti 400 gramů při nasátí do reaktivního motoru, řekl kdysi na velitelství letectva šéf bezpečnosti létán. Když takový racek nebo holub narazí do letounu letícího rychlosti 320 km/hod, rovná se síla úderu 320 kilogramů. Síla nárazu je však úměrná čtverci rychlosti letu letadla, takže při rychlosti 960 kilometrů v hodině vzrůstá síla úderu až na 28 800 kilogramů. To už je pořádný zásah, s nímž si bohužel ani nejvyspělejší technika nedokáže poradit. Půlkilogramový pták při srážce s letadlem letícím rychlostí 700 kilogramů v hodině udělá totéž, co protiletadlový kanón ráže 30 milimetrů. Nemilé zkušenosti zažila při srážce s dravcem v srpnu 2006 i osádka královéhradeckého vrtulníku Letecké záchranné služby. Káně po srážce s letounem prolétlo oknem, lehce zranilo pilota na ruce, strhlo mu komunikační zařízení, protrhlo závěs a skončilo až za pilotní sedačkou. Posádka prožila několik vteřin pekla. To si nedovedete představit, co se v té chvíli dělo. Rána a plná kabina peří. Střepy z rozbitého okna se roztříštily na tisíce kusů. Díra byla velká 30 krát 70 centimetrů. V kabině byl hrozný vítr, přišel jsem o sluchátka. Na malou chvíli se vrtulník v rychlosti 240 kilometrů vychýlil z linie letu…, líčil po přistání následky srážky pilot. Měl obrovské štěstí, že ho dravec s rozpětím křídel téměř metr nezasáhl přímo.
Proč se na letištích koncentruje ptactvo a zvěř
Dlouhodobé výzkumy dokázaly, že právě letiště se pro drobnou zvěř a ptactvo stávají optimálním životním biotopem. Intenzifikace zemědělství, chemizace, budování komunikací, vysoušení půdy a vyvážky přinutily ptáky a zvěř hledat si útočiště jinde a právě letiště jim skýtají relativně ideální podmínky k životu. Na letištích a v jejich blízkosti je minimální vliv běžného pohybu civilizace. Tomu, co souvisí s jeho provozem, se ptáci dokázali snadno přizpůsobit. A tak se travnaté pásy předpolí letišť stávají shromaždištěm všech semenožravých a hmyzožravých ptáků– skřivanů,špačků,ale i vlaštovek, čejek a dravců, kteří zde nacházejí potravu. V zimních měsících se k letištím naopak stahují celá hejna havranů. Při podzimních a jarních tazích letištní plochy rádi vyhledávají táhnoucí ptáci jako odpočinkové prostory vzhledem ke své přehlednosti ochrana letadel před ptáky se v této souvislosti stává více než aktuální!
Stanice Biologické ochrany letišť potvrzují oprávněnost své existence
Hovořit objevně o tom že dochází ke střetům letadel s ptáky je asi zbytečné. Mnohem účinnější je pohled na poškozená křídla,skla pilotních kabin, svěšené motory. To všechno představuje značné finanční ztráty, nehledíc na ohrožení života lidí. Proto se už delší dobu snaží odborníci na celém světě vymyslet efektivní způsob ochrany. Soudě podle výsledků, ty naše staví na přední místo. Důkazem je i nedávná konference k biologické ochraně letišť s mezinárodní účasti, která se konala v Přerově.
Za přítomnosti náčelníka veterinární služby ČSLA plk. MVDr. Jana Najmana zde usedli ke společnému stolu odborníci z veterinárních a meteorologických služeb armád SSSR, NDR, Maďarska, Polska, Bulharska a ČSSR, aby zobecnili zkušenosti i nejúčinnější metody v ochraně letadel před střety s ptáky a seznámili se s novými poznatky ve výcviku a využití dravců. Tomu odpovídal i připravený program. Odborné referáty týkající se ekologie letišť, zevšeobecnění poznatků z provedených ornitologicko-ekologických průzkumů vojenských letišť, které vykonalo specializované pracoviště při Vojenském veterinárním doškolovacím a výzkumném ústavu v Košicích. Dále instruktážní filmy o ornitologickém zabezpečení leteckého výcviku s výměnou zkušeností. Vše doplněno o statistické a názorné pomůcky, údaje a grafy.(Divíte se, proč tolik pozornosti ¨teoretické části? Záměrně. Neboť zcela jednoznačně potvrzuje oprávněnost zavedení tohoto článku do celého řetězce ovlivňujícího bezpečnost letů.) Samozřejmě že se nezapomnělo i na praktické ukázky. Například z výcviku a použití dravců v programu BOL, návštěva chovné stanice dravců, exkurse v Moravské ornitologické stanici v Přerově a další akce. Byl bych neúplný kdybych nevzpomenul bohatý kulturní a společenský program a přijetí zahraničních účastníků konference představiteli okresních i městských orgánů.
S radostí chci zopakovat fakt, vyřčený v samotném úvodu konference. Za zhruba desetileté období existence stanic biologické ochrany letišť u nás se výrazně snížil počet střetů, podařilo se vytlačit některé ptačí druhy z prostor a okolí letišť, podstatně se zlepšil stav v předčasně sejmutých motorech způsobený nasátím ptáka. To bez nadsázky neušetřilo pouze milionové hodnoty, ale i případné lidské životy. Dosažený výsledek, na který můžeme být právem hrdi. Bez rozdílu hodnosti, funkce, věku. Vždyť každý přispěl svou troškou do mlýna. A bylo by chybou dohadovat se kdo méně a kdo více. Za vzpomínané hodnoty stojí přece čestné bojovat.
Dravci v akci
Musím přiznat, že v sokolnické branži zastávám místo prachsprostého teoretika. Za dobu svého pobytu jsem se však ujistil v jednom jediném. Všechny technické prostředky, byť jsou sebenovější , mají dočasný plašivý nebo odpuzující účinek. Nenahraditelný je cvičený dravec – přirozený nepřítel ptáků. Takto oklikou se dostávám k jedné z nejučenějších metod při odplašování ptáků z letištních prostorů, a to použití cvičených dravců. Kde jinde chytíme potřebné rozumy, než u skutečných odborníků, říkám si a se zvědavostí vyrážím do zdejší chovné stanice dravců. Tak co mi k tomu řekneš, Petře Schafere? Jedním s prvořadých úkolů bylo vytlačení ptáků střední velikosti (např. racka chechtavého, havrana polního) z letišť, kde se převážně vyskytoval ve velkých koncentracích a po určité období. V poměrně krátkém termínu bylo dosaženo uspokojivých výsledků. Přispěl k tomu i ten fakt, že odborný personál byl vybrán z řad Klubu sokolníků, čímž ovládal základní znalosti přípravy dravců k lovu uvedených druhů ptáků. Poměrně složitější záležitost představovalo zvládnutí výcviku sokolovitých dravců pro krouživé výškové sokolnictví. Je to účinná metoda tlumení drobné zvěře, ale neobejde se bez stavěcího psa, v našem případě převážně pointerů a značných praktických zkušeností sokolníka, což není záležitost jednoho roku.
V současné době se naše pozornost zaměřuje na ostatní druhy ptáků, kteří letový provoz neohrožují celoročně, ale v programu biologické ochrany letišť sehrávají významnou úlohu. Jedná se zejména o drobné hmyzožravé a semenožravé ptáky s přímým výskytem v areálu letiště. Mnohem náročnější úloha však před námi stojí v přípravě a specializaci dravců k lovu a obranyschopných ptáků ( čáp,labuť,volavka). Všeobecně můžu tedy konstatovat že cvičených dravců lze, vyjma vlaštovkovitých, použít k odplašení všech druhů ptáků. Při sebevětší opatrnosti a praktických zkušenostech se ve výcviku a provozu nedá zabránit ztrátám dravců. Abychom je dokázaly nahradit a při dalším rozvoji programu BOL nebyli závislí na valutovém nákupu dravců ze zahraničí, je součásti programu BOL v ČSSR i provoz zdejší Chovné stanice dravců. Ta komorovým polokrátkým chovem, inseminací,přirozenou i umělou inkubací zajišťuje reprodukci vzácných sokolovitých dravců. Naše zařízení rovněž umožňuje zvyšování odborné připravenosti pracovníků stanic BOL. V neposlední řadě chci zdůraznit,že úspěch v použití cvičených dravců lze dosáhnout jen s vysoce kvalifikovaným odborným personálem a splněním všech předpokladů pro úspěšný chov,výcvik a vlastní použití v terénu. To vše za podmínky , že další technické prostředky aktivního plašení budou rovněž používány na vysoké úrovni a otázky ekologické situace ve vnitřních a vnějších ornitologických pásmech budou odpovídat příslušným předpisům.
Laik se diví odborník žasne
Následuje praktická ukázka výcviku a použití dravců. Účastníkům konference se představují sokolníci Luboš Houser, Jiří Gallat, Libor Holý, se svými miláčky. Jestřáb lesní, raroh velký, sokol stěhovavý, postupně vyvrací všem přihlížejícím zbylé pochyby o účinnosti své práce. Zahajuje se prohlídkou speciálního vystrojení dravců a dalších nezbytných pomůcek jako například radiotelemetrické soupravy pro eventuální dohledávání zbloudilých dravců. Předvádí se elementární výcvik tzv. příletové poslušnosti dravce, jeho ovladatelnost a u sokolů kondiční výcvik na vábítko. K zážitkům patří vzdušné boje a vzájemné soupeření mezi dravci a lovenými ptáky, k vrcholům pak desetiminutové drama v podání terčka raroha jménem Garo a nakonec podlehnuvšího havrana. O dvou zvláštnostech se chci ještě zmínit. Nejprve jak byli zahraniční účastníci překvapeni, když neviděli v prostoru letiště výskyt žádných ptáků a dále pak názornou ukázkou úletu hejna havranů po zaregistrování předváděného sokola ve vzduchu. Inu kdo nevěří, ať tam běží.
Slibná perspektiva
Dobré výsledky (a ne zanedbatelné) za období těch bezmála deseti let tu jednoznačně jsou. Co však dál? Problematiku biologické ochrany letišť je nutné řešit na široké mezinárodní bázi. Počítáme se zavedením mezinárodního informačního systému o ornitologické situaci, především v oblasti migrace ptactva V této souvislosti se hledají způsoby a možnosti sledování těchto seskupení za použití stávajících radiolokátorů. Obdobné konference chceme pořádat každý druhý rok v některých se zde přítomných států. I nadále se bude realizovat vzájemná výměna metodické literatury, plakátů, naučných filmů. Výsledky a závěry konference využijeme při různých velitelských shromážděních, přípravě normativních dokumentů i zdokonalování specialistů v této oblasti. Všechny přednesené materiály i výsledky diskusí budou zpracovány v odborném sborníku, který bude organizátory zaslán ostatním státům. Odpovídá plk. MVDr. Jan Najman.
Co dodat závěrem? Jsou věci potřebné a vážné. Jsou ale i věci nezbytné a životně důležité. Biologická ochrana letišť šetří hodnoty i životy. A její výsledky hovoří za vše.
Pavel Lang
Foto: autor
Odborné shromáždění Biol - 1990
Odborné shromáždění Biol - 2006
Odborné shromáždění Biol - 2007
Odborné shromáždění Biol - 2008
