Ústavní soud k náhradě za zpoždění letu v důsledku technické závady a střetu letadla s ptákem: povinností soudu poslední instance je položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU
25.11.2014
Přisouzená částka představovala náhradu za zpoždění
letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004,
kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké
dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného
zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Obvodní soud
měl za prokázanou (stěžovatelkou zpochybňovanou) aktivní i pasivní
legitimaci účastníků řízení, a dále postavil najisto, že zpoždění letu
žalobců přesáhlo tři hodiny (let byl na příletu zpožděn o více než pět
hodin). Každému z nich tak dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení přiznal
výše uvedenou náhradu. Soud se zabýval také otázkou, zda událost, kdy se
letoun operující let žalobců na předchozím úseku rotace při
mezipřistání v Brně střetl s ptákem, je možno považovat za mimořádnou
okolnost, jíž nebylo možno zamezit, a zda stěžovatelka učinila vše, co
od ní bylo možno požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo. Přitom dospěl k
závěru, že tyto skutečnosti prokázány nebyly.
Soud dle názoru stěžovatelky nerespektoval předpisy Evropské unie a
judikaturu Soudního dvora EU vztahující se k otázce zpoždění letu v
důsledku střetu letounu s ptákem, z níž dle stěžovatelky jasně vyplývá,
že poškození letounu v důsledku nárazu ptáka je hodnoceno jako mimořádná
okolnost. Závěr nalézacího soudu dle stěžovatelky vybočuje z ustálené
judikatury Soudního dvora EU a výkladových ustanovení Nařízení.
Obecný soud vyšel z následujících nesporných skutkových zjištění: a)
předmětný let byl operován letounem s tzv. rotací Praha – Burgas – Brno –
Burgas – Ostrava, vedlejší účastníci na palubu letadla nastupovali v
Burgasu před odletem do Ostravy, b) na trase Praha – Burgas byla
zjištěna technická závada reversu, jejíž odstranění si vyžádalo
přibližně 1 hodinu 45 minut, c) při přistání v Brně se letoun střetl s
ptákem, po střetu s ptákem byla provedena kontrola s výsledkem bez
nálezu, následně byly provedeny stěžovatelkou specifikované úkony
spojené s kontrolou letounu, d) let na příletu do Ostravy byl zpožděn o
více než 5 hodin.
Pro danou věc je stěžejní, zda došlo k naplnění podmínek pro vznik práva
cestujících (v řízení před Ústavním soudem vedlejších účastníků) na
náhradu škody za zpožděný let, resp. k povinnosti stěžovatelky tuto
škodu nahradit. S ohledem na tvrzení stěžovatelky pak bylo namístě
posoudit otázku, zda nejsou dány okolnosti vylučující její odpovědnost
jakožto leteckého dopravce nahradit škodu za zpožděný let. Další
významnou okolností je skutečnost, že Soudní dvůr EU dosud nepodal
komplexní výklad Nařízení co do povahy a odpovědnosti vzešlé ze střetu
letadla s ptákem ve spojení s další událostí jiné (technické) povahy.
Ve vztahu k právu Evropské unie, jehož nesprávného výkladu se
stěžovatelka dovolává, platí, že Ústavní soud není v zásadě povolán k
přezkumu výkladu unijních právních předpisů. Je však oprávněn (a
povinen) zasáhnout, pokud by porušení unijních právních předpisů (např. v
důsledku svévole či v důsledku interpretace, která je v extrémním
rozporu s principy spravedlnosti) mělo za následek též porušení
základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod. Ústavní
soud v projednávané věci dospěl k závěru, že obvodní soud byl povinen,
jakožto soud posledního stupně, v daném případě podat předběžnou otázku
Soudnímu dvoru. Jak již Ústavní soud konstatoval ve svém dřívějším
nálezu, za výkon svévole lze považovat i takové jednání soudu poslední
instance aplikujícího právo EU, kdy soud zcela opomene položit si
otázku, zda by měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru a její
nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval
ke své judikatuře Soudní dvůr. Tím obvodní soud v projednávaném případě
porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce.
V projednávaném případě navíc Ústavní soud přihlédl k nové argumentaci
stěžovatelky ve srovnání s předchozí obdobnou věcí a k vývoji v této
oblasti, když nedávno byla k problematice výkladu uvedeného nařízení
předložena Soudnímu dvoru předběžná otázka nizozemským soudem. Nicméně i
tak zůstává řada otázek potřebných pro rozhodnutí nevyjasněna z
hlediska výkladu pojmu „událost“ v leteckém provozu a „mimořádná
okolnost“, která je s takovou událostí spojená. Zatím nepovšimnuta je i
okolnost, že vlastníkem stěžovatelky je kanadská společnost a dozorovým
orgánem kanadský úřad, který stanoví přísnější požadavky na kontrolu
letounu po takové srážce (údržba a kontrola propojená s mimořádnou
událostí). Ústavní soud též poukázal na potřebu vyjasnit odpovědnost
přepravců v této situaci (střety s ptáky), když není zcela jasné, v jaké
míře mají v této oblasti povinnosti stát a zejména provozovatelé
letišť.
Je však nutno poznamenat, že zrušení napadeného rozsudku bez dalšího
neznamená, že stěžovatelka bude nakonec v této věci úspěšná, resp.
vedlejší účastníci neúspěšní. Bylo totiž prokázáno, že celkové zpoždění
letu nebylo dáno pouze situací, jež nastala po střetu letounu s ptákem,
ale též jinými skutečnostmi (technická závada na letadle, jež za
mimořádnou okolnost nebylo možné považovat). Zpoždění letounu způsobené
těmito jinými skutečnosti však nebylo tak výrazné (tj. přesahující tři
hodiny, viz bod 43 a 61 rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech
C-402/07 a C-432/07 Sturgeon a další), aby založilo odpovědnost
stěžovatelky za škodu tímto zpožděním způsobenou. Bude tedy záležet na
odpovědích Soudního dvora, a v návaznosti na ně též na novém posouzení
věci obvodním soudem (včetně případného doplnění dokazování), zda pro
účely náhrady škody cestujícím bude shledána odpovědnost stěžovatelky za
celou zjištěnou dobu zpoždění, či zda dojde k jejímu snížení o dobu k
provedení nezbytných technických a administrativních opatření po střetu
letounu s ptákem.
Zdroj: Internetové stránky Ústavního soudu